Beseda o Ukrajině

V sportovní hale proběhla beseda s ženami a jejich dětmi, které byly nuceny uprchnout před událostmi na Ukrajině. Akce se zúčastnili žákyně a žáci 8. a 9. ročníků. Reakce některých přinášíme.

Žákyně 8. ročníku

Dnes jsme měli besedu s ženami, které k nám přijely z Ukrajiny. Byly tam tři + paní překladatelka. Všechny se nám představily a začaly mluvit. Vzaly s sebou dokonce i jejich děti. Popsaly nám jejich pocity a řekly nám, jak složité bylo se dostat z Ukrajiny. Vyslechly si naše dotazy a všechny naše otázky zodpověděly i přes to, že jim to pravděpodobně nebylo příjemné a bylo těžké o tom mluvit. Já sama bych na jejich místě nezvládla o takovém tématu mluvit a proto je velice obdivuju. Dozvěděla jsem se, jak těžké to měly a zase jsem na situaci trochu změnila názor. Celá ta beseda mě dohnala k slzám a vím, že nejsem jediná. Děkuji moc všem kantorům a především panu řediteli, že nám tuhle besedu zařídili, protože určitě všem se hodila. 

Žáci a žákyně 9. ročníku

I když je těchto příběhů hodně, slyšet to naživo bylo velmi emocionální a osobní. Cítit pocity přímo od těch, co to vypráví, bylo jiné než to číst. Podle náís bychom si měli vážit toho, co máme a že žijeme v relativním klidu. 

Dojem to na nás má silný, hodně emoční a smutný. Když jsme slyšely, co si zažily, bylo nám z toho do pláče. Je nám líto těch dětí, co si to budou pamatovat a budou s tím muset žít.

Příšlo nám, že Ukrajinky jsou vděčné, že jsme je přijali. Podívali jsme se na nynější situaci i z jejich pohledu a ne jen přes sociální sítě. Bylo velmi smutné, že musí opět začít od nuly a zahodit vše, co vybudovaly.

Bylo mi ctí, že jsem se mohl účastnit besedy a dozvědět se tak, jak válku vnímají běžní Ukrajinci. Snažil jsem se na některé otázky ptát, jen jsem byl tak dojatý, že mi občas přeskakoval hlas. Přesto jsem si to užil a hodně mě to poučilo. Na závěr bych chtěl poděkovat hostům z Ukrajiny, že dokázali i přes svůj smutek o všem poklidně mluvit. Sláva Ukrajině!

Beseda byla velmi poučná a myslím si, že si hodně lidé uvědomilo, že nelze brát válku na lehkou váhu, i když je od nás daleko. Paní z Ukrajiny působily velmi mile a bylo vidět, že pro ně bylo těžké o tomto tématu mluvit. Na konci besedy jsme kladli otázky, což bylo fajn, hodně jsme se toho ještě dozvěděli. Děkujeme za jejich účast a doufáme, že se budou mít lépe.

Musím říct, že to byla nejpříjemnější a nejklidnější beseda, která se konala u nás ve škole v hale. Myslím si, že škola udělala dobrý krok a rád bych tuto událost prožil znova. Škoda, že nejde vrátit čas.